V minulém díle jsme si popsali situaci před GSM. Dnes si ukážeme jak GSM vznikalo. Předem upozorňuji že ani v tomto díle se nedozvíte žádné technické detaily, jedná se pouze o čistou historii.


Hlavním nezbytným předpokladem pro společný rádiový systém je společné rádiové pásmo. Tento požadavek byl ve skutečnosti vyřešen už dříve, v roce 1978, kdy bylo rezervováno pásmo 25 MHz kolem základní frekvence 900 MHz pro mobilní komunikaci.

Bylo potřeba překonat všechny podstatné překážky. Znamenalo to hlavně zorganizovat práci. Světu telekomunikací v Evropě vládla standardizace. CEPT - konference evropských správ pošt a telekomunikací je standardizační institut, který byl na počátku 80-tých let zahrnut do Evropské správy pošt a telekomunikací, zahrnující více než 20 zemí. Všechny tyto faktory vedly roku 1982 k vytvoření nové standardizační struktury uvnitř CEPTu, která byla pověřena vytvořením unikátního telekomunikačního systému pro Evropu v pásmu 900 MHz. Nově vzniklo GSM (Groupe Spécial Mobile), založené v prosinci 1982 ve Stockholmu pod vedením Thomase Hauga. Prvního setkání se zúčastnilo 31 osob z 11 zemí.

Z požadavku Velké Británie byla roku 1990 upravena specifikace GSM a bylo přidáno pásmo v oblasti 1800 MHz. Varianta byla pojmenována jako DCS1800. Mluvíme-li tedy o GSM, myslíme tedy pásmo v oblasti kolem 900 MHz, jedná-li se o DCS, pak hovoříme o pásmu kolem 1800 MHz. DCS přineslo řešení v hustě osídlených oblastech a to díky větší šířce pásma a tak větší hovorové kapacitě.

První dva roky jednání o GSM se hovořilo především o základních principech. Frekvencích a možném přírůstku účastníků. Začátkem roku 1984 byly vytvořeny 3 základní části řešení a setkání byla rozdělena k dosažení odbornější práce. Množství příspěvků a nových problémů k řešení rychle rostlo a na konci roku 1985 bylo jasné, že počet setkání bude nedostatečný. Bylo rozhodnuto, že lidé pracující na jednotlivých částech budou pracovat nezávisle a pouze podávat hlášení na hlavní schůze GSM, které potvrdí konečná rozhodnutí. Jednotlivými částmi řešeni byly:

• WP1 - definice služeb
• WP2 - specifikace rádiového přenosu
• WP3 - pro řešení ostatních problémů, hlavně architektury sítě, specifikace protokolu a interface mezi ostatními sítovými zařízeními.

Později byla vytvořena čtvrtá pracovní skupina WP4, která měla za úkol vytvořit implementaci datových služeb.

Během roku 1985 byl pro CCIT vytvořen soubor doporučení, které o něm diskutovalo. Od roku 1986 práce postupovaly a doporučení byla postupně zapracovávána. Seznam obsahoval 100 doporučení rozdělených do 12 skupin. Byl vytvořen detailní plán, vytvořený za účelem splnění všech podmínek, který byl aktualizovaný při každém dalším setkání. V roce 1991 seznam zahrnoval dokonce už 130 doporučení s celkovým rozsahem 5000 stran. Tato doporučení zahrnovala plnou specifikaci rádiového rozhraní (komunikace mezi mobilní stanicí a pevnou infrastrukturou), stejně jako detailní popis infrastruktury samotné, popis některých rozhraní a signalizační protokol.

Z požadavku koordinace práce mezi pracovními skupinami (WP1 - WP4) a úpravami v doporučení bylo roku 1986 vytvořeno "pevné jádro". To zahrnovalo malý tým stálých členů a nacházelo se v Paříži. V roce 1988 byl vytvořen Evropský telekomunikační standardizační institut a bylo na něj přesunuto mnoho standardizačních aktivit, původně  v pravomoci CEPTu, včetně GSM. Na rozdíl od CEPTu se ETSI neomezovalo pouze na administrativu a do vývoje zahrnulo nové skupiny z průmyslu a budoucích mobilních operátorů. Ve skutečnosti bylo nezbytné zahrnout průmysl a ten se GSM začal oficiálně zabývat roku 1987.

Během následujících několika let došlo k přejmenování pracovních skupin a to hned několikrát. Byla vytvořena představa o systému po GSM (UMTS). Byly vytvořena další dvě skupiny a seznam doporučení se značně rozrostl.