KVĚTÁKOV > Články > komunikace-s-mobilnimi-telefony > GSM sítě III

GSM sítě III

GSM MoU

Zatímco ve výboru GSM vznikala technická specifikace, evropští operátoři veřejných telekomunikací (mnoho z nich se teprve operátory mělo stát), rozpoznali význam spolupráce mezi obchodními a provozními aspekty a uspořádali 7. září roku 1987 schůzku, na které sepsali základní pravidla pro používání sítí, číslování, přepojování, systém pokrytí, tarifních principech a dalších požadavcích nutných pro komerční využití technologie GSM. Dokument nazvali Memorandum of Understanding – MoU. Pravidla byla později podepsána i dalšími operátory, a upravili je tak, aby bylo možné jejich přijetí i v zemích které nebyly pod vlivem CEPTu.

Na Britských ostrovech v téže době vznikala pro sítě DSC1800 podobná unie operátorů, která s tou evropskou udržovala těsný vztah.

Od roku 1990 se GSM rozšiřovala i mimo Evropu do mnoha jiných zemí jako například Spojených arabských emirátů, Hong Kongu, Nového Zélandu, Austrálie, stále však to byly systémy přejímající základní standardy z původního GSM. Australští operátoři se jako první neevropští stali signatáři MoU.

Hlas techniky

Mnohé z cílů systému byly jasné od začátku, jeden z takových byla možnost volného pohybu uživatelů uvnitř Evropy. Prakticky to znamenalo, že každý národní účastník by měl mít dostupné stejné služby ve všech ostatních národních sítích napříč Evropou. Ta samá mobilní stanice mu musela být schopna umožnit volat, nebo být volán kdekoliv v mezinárodním prostoru. 

Dalším z jasných cílů bylo to, že kapacita systému musela být větší, než nedostatečná kapacita existujících analogových sítí, samozřejmě při zachování, lépe zvýšení spolehlivosti.

Tyto základní požadavky byly formulovány už v roce 1982 a byly lehce upraveny v roce 1985. Dalším hlavním cílem bylo vytvořit kapesní přenosnou mobilní stanici.
 

ISDN jako patron

V době o které mluvíme byla na spadnutí také specifikace ISDN (Integrated Service Digital Network), slibovala velké množství různých telekomunikačních služeb: hlasové, datové a textové zprávy a později také videotext.

Od počátku vzniku skupiny GSM3 (původně WP3), zabývající se architekturou sítě, byla tato skupina silně ovlivněna technologií a přístupovými protokoly ISDN. Vliv je zřejmý už při čtení specifikace, oba systémy mají obdobný OSI (Open Systém Interconnection) model pro definici protokolů. Právě příbuznost mězi oběma systémy umožňuj jejich snadnou vzájemnou integraci.
 

Digitalizace

Jak už bylo řečeno výše, hlavní požadavky na systém byly jasné od chvíle, kdy začal vznikat, dalším z nich bylo i to, že celý systém měl být založen na digitálním přenosu dat a řeč měla být reprezentována digitálním datovým proudem o rychlosti 16 kbit/s. Konečné rozhodnutí o tomto problému bylo oznámeno až roku 1987.

Mezi léty 1984 a 1986 byla hlavní pozornost věnována na zvládnutí rozdílu techniky přenosu digitálního a analogového signálů, s přihlédnutím na efektivní využití přiděleného kmitočtového spektra. Bylo rozhodnuto porovnat různé techniky přenosu a modulace. Celkem byly vypracovány 4 základní studie, mimo několika dalších, které vznikly nezávisle ve skandinávských. V roce 1986 byly prozkoumány v laboratořích CNET (Centre National d’Etudes des Télécommunications) nedaleko Paříže,  pod dohledem Pernament Nukleus – základní skupiny GSM. Všechny byly schopny přenést digitální signál a mnoho z nich bylo předáno průmyslovým společnostem.

Výsledkem srovnání technologií byly uveřejněny roku 1987. Vítězná a tedy i vybraná technologie umožňovala:

  • Jednotlivé nosné vzdáleny 200 kHz
  • Přenos hlasu s datovým tokem ne větším než 16 kbit/s
  • Časový multiplex osmi kanálů s možným budoucím multiplexem na 16
  • Možnost pomalého frekvenčního loopingu.

Ondřej Karas -- 18.10.07 -- prečteno: 1724x

Komentovat článek

Jméno:  
Zpráva:

Komentáře k článku

článek zatím nikdo nekomentoval